Jako malý chlapec rád sportoval, hrál fotbal, byl zdravý. V 15 letech začal cítit bolest kosti na noze a na postiženou stranu pokulhával. Celkově byl slabý a unavený. Absolvoval dlouhý diagnostický proces – vyšetření RTG, magnetické rezonance i laboratorní vyšetření tělních tekutin. Konečná diagnóza byla nádor kosti.
Lékaři hledali optimální způsob léčby tak, aby snížili její vedlejší účinky. Okamžitá lékařská pozornost a agresivní léčba byly důležité pro co nejlepší prognózu. Amputace byla nevyhnutelná.
Gabriel se učil pohybovat s protézou. Už pár měsíců po léčbě měl větší kondici než dřív. Začal plavat a závodit i na vrcholové úrovni. Často ale překonával své síly a možnosti, přestože věděl, že to jeho tělu neprospívá. Začalo ho bolet nejprve zápěstí, následně loket a lopatka. Byl mu diagnostikován Syndrom zmrzlého ramene, známý také jako adhezivní kapsulitida.
Bolest a omezení hybnosti ho přivedlo i na terapii MFK. Učil se se svým tělem lépe pracovat a odhadovat, na co stačí. „Jsem vyrovnaný fyzicky, a to je podle mě to nejlepší, co může být. Zlepšuje se mi hlavně tělesná schránka, vnímám sebe víc a můžu se ve sportu zlepšovat celkově. Pak se plave lehce, klouzá po vodě,“ říká Gabriel.