Jako dítě měla jen zlomený palec na pravé ruce. A když jí bylo dvanáct, tak jí při jízdě na kole, porazilo auto. Měla otřes mozku, naražená žebra a zlomila si pravou nohu. Levou si naštípla až ve dvaceti. Vše se vždy dobře zahojilo.
Po studiích speciální pedagogiky a psychologie začala vidět rozmazaně, později jí začaly brnět prsty na rukou, slábly nohy a nebyla schopna bez hole ujít ani deset metrů. Tehdy neurologové stanovili diagnózu Roztroušená skleróza.
Její život se změnil, provázely jí ataky a únava, ale nevzdávala se. Ve třiceti porodila syna. Byl to pro ni skvělý pocit. Zažívala radost a štěstí, i když byla velmi unavená. Zhoršoval se pohyb, třes, rovnováha a přibývaly pády. Chodí s pojízdným chodítkem a elektrickým vozíkem jezdí na delší vzdálenost do práce.
Ve 39 letech se zúčastnila série fyzioterapií metodou MFK. Po deseti terapií se její stoj napřímil, ujde i 700 m bez potíží, až po delší době potřebuje oporu. Říká: „Chůze s chodítkem je stabilnější, tolik se netřesu, zvládnu si zapnout i velké knoflíky, což jsem před tím nedokázala.“